pondělí 26. března 2012

Brooches

Ano, ano... zase ty moje milované brože. :)
Ti, kteří mě aspoň trochu sledují už ví, že jsem "brožový fanatik" (nevím, jak jinak to nazvat), i když se musím přiznat, že já osobně moc broží nemám. Zato je ráda vyrábím, a tak jsem hledala na internetu nějakou inspiraci. A našla jsem! :)













Jaká se vám líbí nejvíc? Já osobně si asi nevyberu, ale  už se těším, co vytvořím já. :)

Tak se mějte famfárově!
Ahooooj
Dominika

čtvrtek 22. března 2012

Znáte ten pocit...

...když víte, že bystě měli, ale nechce se vám? Není vůbec důležité o co konkrétně jde, protože to vždycky dopadne stejně. Buď tu věc neuděláte vůbec a odložíte ji do co nejvzdálenější budoucnosti, nebo ji uděláte, ale takovým způsobem, že ani nejde poznat, že jste něco udělali a nebo se prostě přemůžete a uděláte to pořádně. Nakonec stejně zjistíte, že to vůbec nebylo tak hrozný (teda většinou).
Tento pocit mě poslední dobou pronásleduje pořád a ne a ne se ho zbavit. Naštěstí mě uklidňuje fakt, že na tom hodlám něco změnit. :)

Dnes jsme s kamarádkami zavzpomínaly na dětství a konkrétně na to, jak jsme kdysi usínaly s dveřmi dokořán a peřinou až u krku, s tím že nám nečouhalo nic kromě hlavy, protože z té by se upírovi krev těžko vysávala. Jak jsme byly otočené ke zdi a v duchu jsme prosily boha aby nás v noci nenavštívil žádný duch. Na postel přeplněnou plyšáky tak, že jsme si samy málem neměly kam lehnout a věrně jsme je všechny přikrývaly a omlouvaly se těm, kteří se k nám už nevešli, protože jsme věřily, že ty plyšové zvířátka v noci oživnou a pomstí se nám. Taky na to jak jsme před spaním kontrolovaly pokoj, jestli se někde v rohu neschovává pavouk, protože by nám v noci mohl vlézt do ucha, a když tam byl, tak už nám pak z peřiny nečouhala ani ta hlava. Vzpomínaly jsme na to, jak nás děsil i pohled na pouhé tričko přehozené přes židli a jak jsme po zhasnutí světla běžely co nejkratší cestou do postele s tím, že nás někdo honí.
Musím se přiznat, že velkou část z těchto věcí dělám dodnes a ještě dlouho dělat budu. Na druhou stranu proč ne? Buďme ještě dětmi, dokud na to máme čas. :)